Vůně středověku. Jaké parfémy používali naši předci?
Kdyby se vás někdo zeptal, abyste si představili zápach středověkého světa, většina z vás by pravděpodobně znechuceně pokrčila nos. Středověk má pověst jednoho z nejsmradlavějších období v dějinách.
A není to neopodstatněné: stoky středověkých měst a vesnic překypovaly nejrůznějším zapáchajícím odpadem, od spletitých hromad zvířecích vnitřností přes lidské výkaly až po občasnou nafouklou mršinu koně nebo prasete.Lidé ve středověku žili zcela odlišným způsobem života, než je standardní a běžný způsob pro naši současnou civilizovanou společnost. Mýdlo a prostředky osobní hygieny používané dnes pro lidi žijících v dávných dobách jednoduše neexistovaly. To však neznamená, že se lidé ve středověku nekoupali a nesnažili se udržovat v čistotě.
Rozšířené mýty o čistotě ve středověku
Někteří se například domnívají, že se tito lidé koupali jen jednou ročně. I když úroveň osobní hygieny, které se těší dnešní lidé, nebyla ve středověku možná, tito jedinci rozhodně dbali na to, aby byli čistí a pěkně voněli. Historici zjistili podrobnosti o tom, jak často se lidé ve středověku koupali, a ve skutečnosti se někteří lidé koupali i několikrát denně. Jiné civilizace skutečně měly zákony, které občanům ukládaly povinnost chodit alespoň jednou týdně do veřejných lázní. Ti, kteří se nechtěli koupat tak často museli zaplatit pokutu nebo mohli být dokonce uvězněni. Ve středověku lidé dokonce používali bylinky a oleje, které fungovaly jako parfém, aby si pomohli udržet osobní čistotu a příjemně voněli.
Hygiena v různých společenských vrstvách
Pojem středověk pokrývá zhruba deset století lidské, zejména ovšem evropské historie. Postoje k čistotě a koupání se v průběhu času velmi lišily, a to i mezi různými společenskými třídami. Veřejné lázně byly oblíbené mezi Římany, ale tento zvyk se pravděpodobně používal i v civilizacích, které předcházely Římské říši. Lidé z těchto epoch spojovali osobní hygienu také se svým náboženským přesvědčením. Lidé si také postupně uvědomovali souvislost mezi osobní hygienou a zdravím. Když civilizace zachvátily epidemie, lidé hledali příčiny jejich propuknutí. Pravděpodobně zjistili, že dezinfekce rukou vede k lepší imunitě. Lidé různých ekonomických a sociálních vrstev navštěvovali veřejné lázně, aby se očistili. Po koupeli pravděpodobně zůstávali, aby se společensky vzájemně stýkali. Některé kultury se namáčely do kádí, jiné využívaly k očistě páru nebo sauny. Lidé z vyšších společenských vrstev mohli mít vlastní soukromé lázně, aby nemuseli navštěvovat ty veřejné.
Lidé našli způsob, jak si vyrobit základní typ mýdla z popela a živočišných tuků. Další z receptú na mýdlo využíval vodu, rostlinný olej a alkálii, přičemž zahřátím těchto ingrediencí vznikla velmi jednoduchá směs, která čistila pokožku. Historie ukazuje, že lidé začali chápat důležitost mytí rukou před jídlem a po něm, pravděpodobně proto, aby zničili choroboplodné zárodky. Běžná etiketa této doby také naznačuje, že lidé se snažili, co mohli, aby si na začátku dne vyčistili zuby a obličej. Ve veřejných domech se nacházela umyvadla a džbány na vodu, aby lidé mohli tyto základní úkony osobní hygieny provádět.
Ingredience používané k výrobě parfémů pro různé účely
Nepříjemné pachy často lidi trápily, a aby se s nimi vypořádali, snažili se je zakrýt. Lidé používali vonné oleje a pálili kadidlo, aby pachy zamaskovali. Parfémy se používaly při pohřbívání a lidé je také zahrnovali do uctívacích rituálů. Jako základ parfému se ve středověku používaly oleje, například olivový a mandlový, a vyráběly se různé esenciální oleje z koření a bylin. K vytváření pižmových vůní se dokonce používaly žlázové výměšky ze zvířat. Mezi byliny a koření používané v parfémech patřil rozmarýn, šafrán a hřebíček. Mletý hřebíček se používal také jako lék proti bolesti.Ostatně ten doporučuje lidové léčitelství žvýkat i dnes, pokud vás trápí bolest zubů. K vonným esenciálním olejům patřily levandule, pačuli, santalové dřevo a citron. Mnohé z těchto esenciálních olejů dodávaly vůním žádoucí aroma a často měly také léčivé účinky, které pomáhaly při zdravotních obtížích, jako je úzkost, deprese a únava. K výrobě parfémů se používaly také květy a listy. Růže, lilie a kosatce jsou tři příklady nejčastěji používaných květin s aromatickými květy. Středověcí lidé zjistili, že když tyto květy namočí do oleje nebo je zahřejí, mohou z nich získat vysoce aromatickou tekutinu. Tuto tekutinu pak mohli přidat do jiných olejů a vyrobit z ní parfém nebo vonnou mast. Někteří lidé dokonce nosili malé nádobky naplněné tuhým parfémem pod parukami, aby voněli. Parfémy schovávaly pod šaty nebo do balíčků..Uherská královna Alžběta v 70. letech 13. století dala prvnímu parfému název "uherská voda".
Závěrem
V každém případě si udržovaný středověký a renesanční občan si velmi cenil krásných vůní a pečlivě se snažil obklopit svůj domov i tělo příjemnými vůněmi, aby zahnal nepříjemné pachy. Pro středověké a renesanční hospodyně a služebnictvo bylo udržování příjemné vůně v domě však nekonečným bojem. Dnes máme to štěstí, že můžeme vybírat z nepřeberného množství krásných parfémů a bytových vůní.